23. února 1443 se v Kluži (dnes severozápadní Rumunsko) do rodiny uherského gubernátora a slavného vojevůdce Jánose Hunyadiho, který porazil sultána Mehmeda II., narodil druhý syn Matyáš. Ten získal výrazné vzdělání.
Po smrti otce se měl stát nástupcem ve správcovském úřadu Uher starší Matyášův bratr Ladislav Hunyadi, avšak král Ladislav Pohrobek se bál rozpínavosti tohoto rodu, a tak nechal Ladislava popravit a totéž zamýšlel i s mladým Matyášem. Proti tomu ovšem došlo k výrazné vzpouře ze strany uherské šlechty, a tak Ladislav Pohrobek uprchl na svůj hrad do Prahy i s rukojmím Matyášem Hunyadim, kterého tam chtěl nechat popravit. Než se tak však stalo, tak Ladislav Pohrobek zemřel a správce Čech, Jiří z Poděbrad Matyáše propustil.
Matyáš se vrátil do Uher, kde si začal budovat pevnou pozici, a tak se stal roku 1458 uherským a chorvatským králem a následně manželem Kateřiny, dcery Jiřího z Poděbrad. Vytvořil silnou centralizovanou monarchii, později jednu z nejmocnějších ve střední Evropě. Výrazně podpořil ekonomiku státu rozvojem měst a zahraničním obchodem s Rakouskem a Slezskem. Významnou pozici státu zajišťoval i papež, který jej finančně podporoval v obraně Evropy před Turky a také v aktivitách proti českým kacířům.
V tomto ohledu byla asi nejvýznamnější křížová výprava do Čech konaná roku 1468, v níž jej podpořila zejména tzv. jednota zelenohorská (katolický odboj), avšak Jiří z Poděbrad požádal o pomoc polského krále Kazimíra IV., kterému nabídl český trůn pro jeho syna Vladislava Jagelloského. A tak byl Matyáš u Vilémova u Chotěboře obklíčen a zajat. Nakonec mezi nimi došlo k dohodě a smíru, avšak na nátlak českých a moravských katolických stavů byl Matyáš Hunyadi 3. května 1469 v Olomouci korunován českým králem.
Po smrti Jiřího z Poděbrad se stal novým králem Vladislav Jagellonský, s nímž Matyáš razantně bojoval. Roku 1479 však mezi sebou uzavřeli v Olomouci mír s podmínkami, že Vladislav bude vládnout Čechám a Matyáš Moravě a vedlejším zemím Koruny české. Později dokonce dobyl dědičné habsburské země a stal se rakouským vévodou sídlícím ve Vídni. Zemřel právě tam, a to 6. dubna 1490.
Ačkoliv v Čechách na Matyáše často nahlížíme zejména jako na uzurpátora a bojovníka, tak doba jeho vlády znamenala pro Uhry (tedy i pro dnešní Slovensko) vrchol renesance, neboť nejen, že jim vládl jeden z nejmocnějších panovníků střední Evropy, ale navíc velký vzdělanec, mecenáš a podporovatel podnikání a vzdělání. Například na budínském dvoře vybudoval velmi slavnou knihovnu asi o 2.500 svazcích, přičemž se takovéto aktivity stupňovaly zejména po jeho druhé svatbě s Beatricí Neapolskou, dcerou neapolského krále Ferranteho I. Dodnes je v Uhrách označován za dobrého panovníka, k němuž se ve „vzpomínkách“ Maďaři často vrací, a o němž vzniklo nespočetně románů, příběhů či legend.
Zajímavostí je také jeho označení „Korvín“, které patrně pochází od havrana (latinsky corvus), který byl i jeho znakem. Sám Matyáš se tak však nikdy neoznačoval, zato byl tak označován již některými svými současníky a dnes je toto přízvisko již vžité.
Po smrti otce se měl stát nástupcem ve správcovském úřadu Uher starší Matyášův bratr Ladislav Hunyadi, avšak král Ladislav Pohrobek se bál rozpínavosti tohoto rodu, a tak nechal Ladislava popravit a totéž zamýšlel i s mladým Matyášem. Proti tomu ovšem došlo k výrazné vzpouře ze strany uherské šlechty, a tak Ladislav Pohrobek uprchl na svůj hrad do Prahy i s rukojmím Matyášem Hunyadim, kterého tam chtěl nechat popravit. Než se tak však stalo, tak Ladislav Pohrobek zemřel a správce Čech, Jiří z Poděbrad Matyáše propustil.
Matyáš se vrátil do Uher, kde si začal budovat pevnou pozici, a tak se stal roku 1458 uherským a chorvatským králem a následně manželem Kateřiny, dcery Jiřího z Poděbrad. Vytvořil silnou centralizovanou monarchii, později jednu z nejmocnějších ve střední Evropě. Výrazně podpořil ekonomiku státu rozvojem měst a zahraničním obchodem s Rakouskem a Slezskem. Významnou pozici státu zajišťoval i papež, který jej finančně podporoval v obraně Evropy před Turky a také v aktivitách proti českým kacířům.
V tomto ohledu byla asi nejvýznamnější křížová výprava do Čech konaná roku 1468, v níž jej podpořila zejména tzv. jednota zelenohorská (katolický odboj), avšak Jiří z Poděbrad požádal o pomoc polského krále Kazimíra IV., kterému nabídl český trůn pro jeho syna Vladislava Jagelloského. A tak byl Matyáš u Vilémova u Chotěboře obklíčen a zajat. Nakonec mezi nimi došlo k dohodě a smíru, avšak na nátlak českých a moravských katolických stavů byl Matyáš Hunyadi 3. května 1469 v Olomouci korunován českým králem.
Po smrti Jiřího z Poděbrad se stal novým králem Vladislav Jagellonský, s nímž Matyáš razantně bojoval. Roku 1479 však mezi sebou uzavřeli v Olomouci mír s podmínkami, že Vladislav bude vládnout Čechám a Matyáš Moravě a vedlejším zemím Koruny české. Později dokonce dobyl dědičné habsburské země a stal se rakouským vévodou sídlícím ve Vídni. Zemřel právě tam, a to 6. dubna 1490.
Ačkoliv v Čechách na Matyáše často nahlížíme zejména jako na uzurpátora a bojovníka, tak doba jeho vlády znamenala pro Uhry (tedy i pro dnešní Slovensko) vrchol renesance, neboť nejen, že jim vládl jeden z nejmocnějších panovníků střední Evropy, ale navíc velký vzdělanec, mecenáš a podporovatel podnikání a vzdělání. Například na budínském dvoře vybudoval velmi slavnou knihovnu asi o 2.500 svazcích, přičemž se takovéto aktivity stupňovaly zejména po jeho druhé svatbě s Beatricí Neapolskou, dcerou neapolského krále Ferranteho I. Dodnes je v Uhrách označován za dobrého panovníka, k němuž se ve „vzpomínkách“ Maďaři často vrací, a o němž vzniklo nespočetně románů, příběhů či legend.
Zajímavostí je také jeho označení „Korvín“, které patrně pochází od havrana (latinsky corvus), který byl i jeho znakem. Sám Matyáš se tak však nikdy neoznačoval, zato byl tak označován již některými svými současníky a dnes je toto přízvisko již vžité.
.jpg)
Super článek! :) Můj stejně nejoblíbenější fakt o Olomouckému míru je ujednání o vyplacení 400 tisíc uherských zlatých a připojení Matyášových zemí k těm zbylým českým v případě, že Matyáš zemře jako první... což se taky stalo, Vladislav ale snad ani nic nakonec neplatil, tolik o závaznosti smluv... :D
OdpovědětVymazatA ještě právnický fakt (jak jinak ode mě), celý Olomoucký mír naprosto odporuje snahám Karla IV. o nedělitelnosti, celistvosti a nezávislosti Zemí Koruny české.
Smlouvy se v historii obecně dodržovaly jen pokud se to hodilo. Jakmile jedna ze stran měla šanci se z něčeho vykroutit, kroutila :D A že to odporovalo Karlovým snahám je taky bohužel poměrně častý jev. Holt jeden míní, druhý mění. Tím spíš, když je šance nahrabat si víc :D
OdpovědětVymazat